Zatímco Donald Trump vidí území jako obchodní artikl, Vladimir Putin jako kořist. Jak tyto rozdílné pohledy formují současný svět? A proč Evropa v technologickém i hospodářském závodě stále ztrácí? Poslechněte si nový Hrotcast s ekonomem Pavlem Kohoutem, který odhaluje souvislosti, jež hýbou globální scénou.

Donald Trump se přiřítil do mezinárodního obchodu i vztahů jako cunami. Jenže ačkoli chce dát najevo sílu a rozhodnost, jeho kroky ho usvědčují z opaku. „To, co dělá v zahraniční politice, je velmi nešťastné. Jeho administrativa dala najevo slabost i ochotu ustoupit a Amerika přestává být chápána jako supervelmoc,“ říká Pavel Kohout, ekonom z investičního fondu Algorithmic Sicav.

A přidává postřeh o dvou těžkých vahách světové politiky, které nyní krouží kolem sebe i ukrajinského bojiště. „Trump je obchodník a realiťák. Pro něj je území něco, s čím se dá obchodovat. Vladimir Putin je stepní válečník. Jeho prizmatem je zisk území otázka prestiže, pro níž je ochoten i schopen obětovat vše,“ zdůrazňuje v novém Hrotcastu.

Jeho postřeh koreluje s realitou. Zatímco ruský vůdce sousední Ukrajinu napadl a její území chce získat silou, americký prezident podmínil pokračování pomoci Kyjevu převzetím kontroly nad obrovským množstvím ukrajinského nerostného bohatství.

Trump ale rozjíždí i jinou válku – obchodní. Neohlíží se přitom na soupeře Spojených států, ale ani na jejich spojence. Aktuálně vyhlásil, že již brzy uvalí 25procentní clo na zboží z EU. „Nejhorší možný výsledek by byl, kdyby došlo na celní války a vzájemné zvyšování cel mezi Evropou a USA. Znamenalo by to další problémy pro náš průmysl,“ varuje Kohout.

Evropa by se podle něj měla držet zpátky a neeskalovat konflikt s americkým prezidentem, i když na poli Unie existuje pokušení napařit Trumpovi v odvetě vysoká cla. Zboží ze Spojených států je už teď zatíženo vyššími poplatky v Evropě, než je tomu naopak, podotýká známý ekonom. Podle něj cla nejsou zdravým prostředkem pro ekonomický růst.

USA pod novým vedením, ale třeba i Velká Británie, chtějí masivně podporovat rozvoj umělé inteligence. Vyspělý svět si od ní slibuje urychlení hospodářského rozvoje. Ujíždí Evropě v nejvyspělejších technologiích vlak? Datová centra jsou v Evropě drahá kvůli drahým energiím, analyzuje Kohout. Zároveň tvrdí, že i na našem kontinentu vznikají skvělé projekty v AI, jen je neumíme tak dobře prodat.

Například Francie podle něj přišla s novým chatbotem s umělou inteligencí nazvaným Le Chat, který vzbudil obrovskou pozornost mezi experty. Veřejnost o něm ale příliš neví, protože Evropa zaostává v PR proti Spojeným státům nebo Číně, jež nedávno překvapila svým pokročilým AI nástrojem DeepSeek.

Nastal čas, abychom od Pekingu začali opisovat? Kohout dává za příklad, jaký obrovský skok udělala asijská velmoc v automobilovém průmyslu, který naopak v Evropě čím dál víc skomírá. „Teď se jen divíme, jaký zázrak Čína v automotive dokázala. A jde i o marketing, jako když koupila starou britskou značku MG. Evropa naopak postupuje zákazy a pokutami. Huráplánování, zákazy a povely nemají ekonomickou logiku,“ hodnotí.

Přesto v Evropě vidí společnosti, které mají našlápnuto k velkým věcem. Které to jsou? A může jich být víc? Co si Pavel Kohout myslí o Green Dealu? A nastal pád starého kontinentu? O tom všem v novém Hrotcastu.