Dar mocností nad naše síly

28. října 1918 vzniklo Československo. Tento den je pro nás stále nejdůležitějším státním svátkem, konají se různá shromáždění, prezident republiky uděluje se vší slávou nejvyšší státní vyznamenání a pořádá velkou recepci na pražském Hradě. Přitom stát, který takto oslavujeme, už 30 let neexistuje. Jsme tak asi jediným státem, který oslavuje již neexistující stát. Je to dáno tím, že Československo bylo samostatným státem Čechů a jiných národů po dosti dlouhé době a na prvních dvacet let jeho historie vzpomínáme dodnes jako na éru úspěchů. Máme prostě ve své moderní historii jen málo období, na která můžeme s hrdostí vzpomínat a ke kterým jsme ochotni se vztahovat.

O vzniku Československa existuje řada teorií, které se různě mění podle toho, v jakém období se na něj díváme. První teorie – první i z hlediska pořadí, jak se prosadila – vyzdvihuje úlohu zahraničního odboje, tedy Tomáše Garrigue Masaryka a tím pádem i roli spojenců. Někdy se dokonce poněkud kacířsky říká, že Československo bylo „darem mocností“.

Další teorie pokládá za zásadní roli domácího odboje. Je celkem logické, že pokud by Masaryk neměl podporu z domova, asi by toho moc nedokázal. Jiří Stříbrný, jeden z takzvaných „Mužů 28. října“ Masarykovi v polovině 20. let vyčetl, že kdyby nebylo domácího odboje, seděl by Masaryk teď někde v emigraci.

Za komunistů nám pak říkali, že rozhodující pro vznik samostatného státu bylo lidové protiválečné hnutí. Tato teorie se odvolávala na bídu, kterou válka přinesla a která byla opravdu pro nás dnes těžko představitelná. Komunisté navíc ještě tvrdili, že inspirací byla Velká říjnová socialistická revoluce v roce 1917 a Leninova deklarace práva na sebeurčení národů.

To, že vznikne samostatný stát, ovšem dlouho nebylo jasné.

Ani čeští politici nemluvili hned o samostatném státě. Další z mužů 28. října Karel Kramář 13.ledna 1913 napsal, že „o samostatném českém státu mohou mysliti pouze nezralé děti“.

Někteří čeští politici v čele právě s Karlem Kramářem si dlouho pohrávala s ideou tzv. Novoslovanské říše, což měl být – uvažovalo se o různých formách, například federace nebo autonomie - společný stát s Ruskem, jehož hlavou by byl car.

Masaryk teprve postupně – s ohledem na vývoj na frontě - začal prosazovat kategorický názor, že vítězství Trojspolku je pro Čechy nebezpečné.

Do poslední chvíle také nebyla českým politikům jasná forma samostatného státu. Masaryk ještě v roce 1914 uvažoval o království, protože si to prý lidé přejí. Proto také domácímu odboji nebylo v říjnu 1918 jasné, zda Československo bude království nebo republika. Nevěděli, co vlastně Masaryk dohodovým mocnostem slíbil. Proto se o státní formě nevyjadřovali a jednoduše 28. října vyhlásili vznik státu československého.

Při líčení vzniku Československa příliš nemluvíme o zajímavé konstrukci, se kterou Masaryk a jeho spolupracovníci přišli, a tou je idea československého národa. Důvody pro jeho vznik byly zcela pragmatické. Jak upozorňuje historik Jakub Rákosník, když Masaryk přesvědčoval spojence, že je pro ně výhodné zlikvidovat mnohonárodnostní Rakousko-Uhersko, nemohl přijít s podobnou vícenárodnostní konstrukcí, ale v malém. Proto vznikla idea nikoli národnostního, ale národního státu. Ten ovšem nemohl být český, protože Čechů bylo málo - jen asi 54%. Druhou nejpočetnější menšinou byli Němci, Slováci byli až třetí. Pokud by tedy byla uznána slovenská svébytnost, byla by logicky na stole otázka, proč není uznána svébytnost německá. Dohromady ale měli Češi se Slováky v novém státě téměř tři čtvrtiny, takže se mohlo tvrdit, že Československo je národní stát československého národa.

Více o zajímavých aspektech vzniku Československa a souvislostmi s dneškem najdete v podcastu „Minulost není historie“. A celý článek na webu www.echo24.cz