Šestnáctinásobný mistr republiky, účastník čtyřiceti ročníků Šestidenní a veterán Dakaru Bohumil Poslední byl hostem podcastu Men’s Factor. „Viděl jsem jako malý kluk v televizi motokros a řekl jsem rodině, že tohle budu dělat,“ říká a dodává, že cesta to nebyla jednoduchá. Od kol a upraveného Pionýra přes ČZ z půjčovny až po reprezentaci Československa v elitních světových soutěžích.

Kromě domácích titulů a závodů po světě považuje za vrchol kariéry Dakar v roce 1994. „Dakar není jen závod. Je to přežití. My spali v písku, bez spacáků, ráno jsme se jen zvedli a jeli dál.“ Jedna z nejsilnějších vzpomínek ale přišla v roce 1985. Na Šestidenní ve Španělsku zachránil život italskému soupeři, který upadl v bezvědomí. „Měl fialový obličej, křeče – napadlo mě, že má zapadlý jazyk. Vytáhl jsem ho a on začal dýchat.“ Později za tento čin obdržel prestižní cenu Fair Play UNESCO.

I když měl možnost reprezentovat Spojené státy, odmítl. „Věděl jsem, že československý tým má na vítězství. Nakonec nás zradila technika a dnes toho trochu lituji.“

Dnes podle něj mají mladí začínající jezdci horší podmínky. „Dřív stačilo ukázat, že na to máte, a oddíly si vás našly. Dneska? Bez peněz a kontaktů nemáte šanci.“