Vysněnou dovolenkovou destinací Čechů za komunismu bývala Jugoslávie. Země úplně jiná než Československo a v porovnání s ním v mnoha ohledech země svobodná. Silným vzpomínkám na dávno a tragicky zaniklý stát ale podléhají také místní, pro něž je Jugoslávie něco takového jako pro Čechy první republika: v jistém smyslu je to vrchol jejich dějin. S tím souvisí rovněž vzpomínka na jugoslávského vůdce Josipa Broze Tita. Kdo byl tento muž? Čím to, že ho dnes řadíme k diktátorům, kteří jsou „cool“ a vzbuzují sympatie davu? Nejen o tom hovoří v sedmnácté epizodě podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi s odborníkem na moderní dějiny Balkánu, historikem Borisem Moskovićem. Epizodu vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify.

Tato epizoda začíná smutně: smrtí a velikým a slavným pohřbem. Zemřel jugoslávský vůdce a prezident Josip Broz Tito, stalo se něco nepředstavitelného… Jaký dopad mělo toto úmrtí na obyvatele největšího balkánského státu? Byli v šoku? Zhroutil se jim svět? Skutečně vám pamětníci dodnes řeknou, co dělali v momentě, kdy se dověděli, že je prezident po smrti? Jak je možné, že Balkánci po Titovi stále smutní, mají doma v obývacích pokojích jeho portréty a nosí trička s dávno mrtvým státníkem? A proč na Titův pohřeb nejel americký prezident, nýbrž jeho matka, a přesto se o tomto pohřbu doposud hovoří jako o světovém politickém summitu? Sourozenci se svým hostem se pokoušejí vysvětlit kult Titovy osobnosti a přiblížit, v čem bylo kouzlo tohoto váženého a všeobecně milovaného diktátora.

V dalších částech epizody se probírá někdejší pozice Jugoslávie ve světě, vztah Tita s britským premiérem Winstonem Churchillem (aneb proč je důležité, aby se státníci při svém prvním setkání nepotili) nebo důvody, proč se Tito rozhádal se sovětským vůdcem Stalinem. Báli se následně jugoslávští představitelé sovětské invaze? A co je před ní uchránilo? Boris Mosković vysvětlí, jak se Tito dostal k moci a proč, kde se vzala jeho sláva a čím byla roztržka se Stalinem tak zásadní, ve své době výjimečná, ba ve východním bloku převratná. A Jakub doplní, jak fungovala kultura, film, literatura, hudba v Jugoslávii, vysvětlí, že dokonce ani máničky tamní stát nevnímal jako svého nepřítele, a ozřejmí, proč to všechno pro Čechy v té době bylo něco nepředstavitelného a zároveň nesmírně přitažlivého.

Hovor se ale stočí také na otázky ekonomické, právní či národně-obrozenské. Dozvíte se, proč se komunistické vedení země snažilo zaostalejší národy a regiony federace pozvednout a dodat jim sebevědomí, proč se říká, že Jugoslávie měla po Indii nejdelší a nejkomplikovanější ústavu na světě, nebo jak vedení státu reagovalo na Titovu smrt. Měl systém, v kterém se ve vedení státu točili po roce lídři jednotlivých svazových republik, šanci přežít? Zatímco Lukáš tvrdí, že to dlouhodobě bylo nemožné, Boris Mosković oponuje, že šlo o zemi, která naději na budoucnost měla – jen k tomu v Evropě plné rozpadajících se států a bloků po roce 1989 nedostala šanci. Možná i kvůli ekonomickému rozpadu, který byl o to fatálnější, že se časově sešel se smrtí milovaného prezidenta Tita. Jako by tragédie Jugoslávie byla nevyhnutelná…

Epizoda končí nástupem šovinismu a nacionalismu v Jugoslávii, předzvěstí temných devadesátých let, které vrátily balkánské národy vlastně před vznik Jugoslávie. Jako kdyby nikdy nebyla, přestože dodnes na ni kdekdo vzpomíná jako na ráj.

Aneb konečně podcast, kde pochopíte, jak fungují dějinné paradoxy.