Otázka, kdo utváří dějiny, tedy kdo měl největší vliv na to, co se v minulosti stalo, zaměstnává lidstvo od nepaměti. Dlouho se mělo za to, že rozhodující roli hrají silné individuality a velcí hrdinové. Tento názor korigoval Karel Marx, když prohlásil: „Děláme svobodně dějiny, ale za podmínek, které jsme si nevybrali.“ Postupně začali historici klást důraz na ekonomické a sociální okolnosti každé doby. Komunisté – i když nábožně uctívali svého Lenina, Stalina nebo Gottwalda – pak pokládali za hlavní tvůrce historie lidové masy. Současná historiografie tím, jak klade důraz na sociální a ekonomické podmínky, společenské změny a trendy, příliš prostoru silným osobnostem a slavným hrdinům nedává. Ostatně, můžeme si náš přístup zkusit modelovat třeba na otázce, jak by to dopadlo se vznikem samostatného Československa v roce 1918, kdyby už nežil Tomáš Garrigue Masaryk. - Žádný samostatný stát by tehdy nevznikl? Nebo by se Masarykovy role ujal někdo jiný a vzniklo by něco velmi podobného? – Současní historici se rozhodně více kloní ke druhé možnosti…