Zjistila jsem si Belmondovu adresu v Paříži, psala jsem mu dopisy, byla to pro mě terapie. Neočekávala jsem, že přijde nějaká odpověď, ale poslal mi zpátky fotografii a poděkoval za dopis. V průběhu let se jeho dopisy proměňovaly, měl ve zvyku dopisovat ručně své vsuvky a sám je podepisoval, říká publicistka a novinářka Kateřina Etrychová, která ve Francii působila. Belmondo byl na smrt připravený, ale Francie ne, jeho pohřeb bude národní událost, jeho filmy zanechaly hlubokou stopu, dodává.