Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv. A stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany. Vírou uposlechl Abraham, když byl volán. Jan 3,36; Hebrejům 5,9; Hebrejům 11,8 Křesťanská víra je poslušnost Věřit znamená důvěřovat Bohu, a také to znamená poslechnout, co On žádá. Dejme příklad: Jestliže mi lékař předepsal lék, nestačí věřit, že tento lék je účinný, ale abych se uzdravil, je třeba, abych také bral lék, který předepsal. Když jsem uznal, že Boží zaslíbení jsou pravdivá a že Bůh je hoden důvěry, je třeba jít dál, je třeba poslechnout. Ostatně, jestliže skutečně Bohu důvěřujeme, učiníme, co nám říká. Věřit je také osobní odpověď na Boží pozvání. Je to odpověď někoho, kdo činí pokání, kdo uznává, že je zasažen smrtelnou „nemocí“ hříchu, a přijme prostředek, který mu Bůh nabízí, aby byl zachráněn. Věřit je tedy hnutí našeho srdce, nejhlubší části naší bytosti, k Bohu, protože přijímáme Jeho svědectví lásky a protože Mu důvěřujeme. Víra tedy není pouze rozumová znalost, která osvítí naši inteligenci, aniž by změnila náš život. Ne, víra naklání celé naše bytí směrem k Bohu. Je přesvědčením (mé myšlení), důvěrou (mé city), poslušností (má vůle). Když čtu Bibli, přijímám do své vnitřní bytosti Boží slovo, které ve mně působí jistotu. Když důvěřuji jeho zaslíbením, zakouším, že Bůh je věrný. Když Ho poslouchám, ctím Jej a dokazuji druhým skutečnost své víry.