My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael.

Lukáš 24,21

Dva muži jdou sklesle z Jeruzaléma do Emaus. Jejich naděje pro budoucnost jsou pryč. Vůdcové lidu ukřižovali Ježíše z Nazareta – jejich Mistra, kterého až do té doby následovali. Co teď?

Možná, že se vidíte být v podobné situaci. I vy jste doufali – a nyní jste zoufalí a skleslí: Byli jste zklamáni. Ano, je mnohé, nad čím si můžeme zoufat, když zmizí naděje. Možná to jsou neúspěchy v práci – přes všechnu snahu a oběti. Anebo došlo ke zklamání v manželství nebo v rodině. Štěstí, pociťované na začátku, zmizelo; a zbyla prázdnota, ba beznaděj, ze které nevidíte žádné východisko. A konečně si můžeme také zoufat sami nad sebou. Co se stalo z obrazu, který jste kdysi o sobě měli: budu silný, dobrý, obětavý? „Jsem prostě takový, jaký jsem,“ řeknete nyní rezignovaně.

Vraťme se k těm dvěma mužům na cestě do Emaus. Náhle se k nim připojí nějaký muž, kterého nejprve považují za cizince. Ale je to sám Pán Ježíš Kristus. Už neleží v hrobě! Vstal! Žije! Jaká radost tu přichází do zoufalství těchto prvních křesťanů! Naděje, o které si mysleli, že je zničená, s jejich Pánem opět vstala. Teď mají pevnou oporu – pro přítomnost i pro budoucnost. Tento Vzkříšený tu je i pro vás. Chce do vašeho života přinést novou naději. Odkryjte před Ním celou svou situaci, nazvěte vše pravým jménem a začněte s Ním znovu! On chce být také vaší nadějí. Ano, On je ta jediná bezpečná naděje pro všechny lidi. Na Něm a na Jeho příslibech můžete stavět.