V roce 1996 konečně dostala Česká republika jasnější příslib jednání o přijetí do Evropské unie – nebylo to ještě datum, ale pohyblivý termín „půl roku po skončení mezivládní konference“, na níž se EU snažila upravit své základní smlouvy. Velvyslanec Josef Kreuter plasticky líčí ponurou atmosféru, která v EU v té době panovala; převládaly obavy z toho, zda a jak se podaří spustit měnovou unii, a východní rozšíření začalo být bráno jako nějaká fatalita, nikoli šance. Nadále převládal názor, že EU začne jednat s několika málo zeměmi, zajisté s Polskem, Maďarskem a ČR; šance ostatních byly slabší.