Essenská strategie z konce roku 1994 stvrdila, že země střední a východní Evropy jsou v EU vítané. Řada členských států ale byla stále proti, navzdory veřejným deklaracím. To platilo především o Francii. Podobně na tom byly Itálie, Španělsko, Portugalsko a Řecko, jimž byly přirozeně bližší problémy Středomoří (a peníze z fondů EU) než téma rozrůstání unie na východ. Mezi podporovatele rozšíření patřily Británie, Dánsko, Nizozemsko a zejména Německo. A jak v další ukázce své připravované knihy připomíná Josef Kreuter slovy švédských diplomatů, „pro Francii je Bonn důležitější než celá unie.“