Na začátku roku 1997 se dal do pohybu zejména proces vedoucí k přijetí nových členských zemí včetně ČR do NATO. Ačkoli to neměl přímo v popisu práce, velvyslanec při EU Josef Kreuter ze své pozice nutně narážel na peripetie, tím spíš, že oba procesy – přistupování k NATO a k EU – byly logicky propojeny. Líčí velkou diplomatickou a politickou bitvu, která předcházela přijetí nových zemí do aliance, přičemž nešlo jen o to uchlácholit Rusko, ale také překonat odpor řady západoevropských členů. Byly to vesměs tytéž země, které blokovaly a brzdily rozšíření Evropské unie.