Jednání o přijetí do EU dospělo v průběhu jara a léta 1999 do bodu, kdy se na stole objevila ta nejtěžší, doslova krizová témata, která je měla doprovázet až skoro do jejich konce v roce 2002. Tehdejší český velvyslanec při EU Josef Kreuter vzpomíná, jak se třaskaviny v podobě Benešových dekretů a dostavby temelínské jaderné elektrárny zrodily takřka nevinně a diskrétně v kuloárech Evropského parlamentu, aby pak žily vlastním životem jako dodatečné historicko-politické komplikace, které neměly nic společného s jednotlivými kapitolami, do nichž byly vstupní rozhovory rozloženy. Více než německé byly v pozadí rakouské politické kruhy, od krajní pravice po socialisty; vedle historických a ekologických pohnutek hrála roli i prostá nechuť k přijetí Česka do EU.