Ve druhé polovině roku 1997 se Evropská unie vypořádávala s hubeným výsledkem summitu v Amsterodamu, kde po dvouleté přípravě ve formě „mezivládní konference“ hora porodila myš. EU tak dál neměla novou „institucionální architekturu“, kterou považovala za nezbytnou podmínku příštího rozšíření o postkomunistické země. Na druhé straně už převládl obecný názor, že je povinností EU několik těchto zemí do klubu přijmout – bylo tedy rozhodnuto, že proces bude pokračovat a stávající členové budou souběžně dál jednat o úpravách základních smluv. Evropská komise přišla s konceptem „pět plus jedna“, tedy zahájením rozhovorů s Českem, Polskem, Maďarskem, Slovinskem, Estonskem a s Kyprem.