Ukázka z knihy Předěly staletí. Kapitola Adamité v Čechách, autor Petr Čornej. Už to tak bývá, že velké revoluce uvolňují stavidla protikladným extrémům. Snad v každé evropské revoluční bouři si svůj prostor našli zatvrzelí puritáni stejně jako hlasatelé naprosté svobody, plynule přecházející v anarchii. Také české husitství v sobě zahrnovalo oba krajní proudy. Zatímco se přívrženci křesťanské askeze dovolávali evangelia a odmítali hříšné radosti nedokonalého pozemského světa, včetně hazardních her, tance i zpěvu oplzlých písní, pochopila část společnosti převratnou dobu jako příležitost naplnit odvěkou lidskou touhu po přirozeném životě, včetně jeho sexuálního rozměru. S romantikou či racionalismem moderních staletí nemělo tohle počínání nic společného. Vyrůstalo, podobně jako tehdejší mravní rigorizita, ze vzrušených náboženských představ a horečného úsilí dosáhnout věčného blaženství ve vítězném božím království. Husitská vřava sice kulminovala v letech 1419-1424, avšak její kořeny sahají hlouběji do minulosti, přibližně k roku 1400.