Ukázka z knihy Předěly staletí: české a světové dějiny v horizontech věků. Evropské dějiny druhé poloviny sedmnácté století lze nějak označit i bez zmínky o králi Slunce, ale Ludvík čtrnáctý přece jen zosobňuje tuto epochu víc než kdo jiný. Francie se po třicetileté válce stala hegemonem evropských dějin a Francie, to byl tehdy především její král, Ludvík čtrnáctý z dynastie bourbonské, který si rád nechal říkat král Slunce. Není divu, že většina Francouzů ho považuje za jednoho z největších vladařů v dějinách své země, dokonce za většího, než byl masový vrah z Korsiky. Ve druhé polovině sedmnáctého století nebylo v západoevropsky civilizovaném světě snad nikoho, kdo by Ludvíkovi titul nejmocnějšího krále upíral, ostatně jeho sláva pronikla až k asijským "barbarům".