Peter Peteraj: Korejská válka, Slovenská redakce Radio Free Europe/Radio liberty, rok 2000.

Korejské válce předcházely události, které se na poloostrově odehrály na sklonku druhé světové války. Korea byla od roku 1910 okupována Japonským císařstvím. Po válečné prohře Japonska získala svobodu. V srpnu 1945 byl poloostrov na základě dohody mezi Spojenými státy americkými a Sovětským svazem rozdělen na dvě okupační zóny – jižní americkou a severní sovětskou. Jako demarkační linie byla zvolena 38. rovnoběžka.

V důsledku neuspořádání svobodných voleb v roce 1948 došlo k prohloubení narušených vztahů mezi oběma částmi poloostrova. Dne 15. srpna 1948 byla v jižní části poloostrova, kde žily dvě třetiny korejské populace, vyhlášena Korejská republika s formálně ustanoveným demokratickým režimem. Jejím prezidentem se stal Li Syn-man. V severní části poloostrova byla 9. září 1948 vyhlášena Korejská lidově demokratická republika v čele s Kim Ir-senem. Napětí mezi oběma vládami se stupňovalo i přes stále pokračující rozhovory o znovusjednocení poloostrova.

Válka začala 25. června 1950 vpádem severokorejské armády na území jižní části poloostrova a stala se tak prvním válečným střetem mezi východním a západním blokem. Útočící armáda obsadila hlavní město Soul a ovládla téměř 95 % Korejského poloostrova s výjimkou tzv. Pusunského perimetru. Americké jednotky pod vedením generála Douglase MacArthura uskutečnily 15. září 1950 vylodění u přímořského města Inčchon a postupně se jim podařilo osvobodit Soul a do začátku října vytlačit všechny zbývající Severokorejské jednotky z území Jižní Koreje.

Generál MacArthur se rozhodl porazit i komunistickou Čínu a pokračoval dále na sever. Čínská lidová republika se cítila ohrožena posunem jednotek OSN, a proto v říjnu 1950 povolala 500 000 „dobrovolníků“ Čínské lidové osvobozenecké armády do zbraně. V listopadu 1950 začal čínský protiúder, jednotky OSN se dostaly do obklíčení a za cenu těžkých ztrát si musely probojovat cestu zpět. 5. ledna 1951 padl Soul opět do rukou východního bloku, ale hned v březnu 1951 Američané zahájili ofenzívu a opět dosáhli 38. rovnoběžky.

Po dlouhých vyjednáváních byla 20. července 1953 stanovena demarkační linie pár kilometrů od 38. rovnoběžky a kolem ní bylo vyčleněno demilitarizované pásmo obehnané ploty z ostnatého drátu, které je považováno za nejstřeženější hranici na světě. OSN podepsala 27. července 1953 s představiteli Severní Koreje a Číny dohodu o příměří. K nepokojům mezi oběma státy však dochází do současnosti.

„Dobrovolníci“ Čínské lidové osvobozenecké armády: Čína se nechtěla do války zapojit oficiálně a své vojsko označovala za dobrovolníky, kteří chtějí pomoci korejským soudruhům; ve skutečnosti šlo o vojáky z řad čínské lidové armády a dokonce i vojáky SSSR.

Americký generál Douglas MacArthur: v září 1950 provedl vylodění v přístavu Inčchon, ležícím zhruba uprostřed západního pobřeží poloostrova nedaleko jihokorejského hlavního města Soulu. Úspěšná operace přišla v zoufalé situaci, kdy americká a jihokorejská vojska bránila poslední cíp na jihu Korejského poloostrova (tzv. taktika „žabích skoků“).

Bitva o Pusanský perimetr: jedno z důležitých vojenských střetnutí Severokorejců s Jihokorejci a vojskem OSN, které se odehrálo v srpnu a v září roku 1950; spojeneckým jednotkám se podařilo zastavit severokorejskou invazi do Jižní Koreje.

Demarkační linie (čára): odděluje dvě soupeřící strany nebo státy.

Demilitarizované pásmo: pásmo bez přítomnosti vojáků, zbraní a armádních stanovišť.