V téhle epizodě sdílím naši osobní zkušenost s diagnózou, kterou nikdo z nás nechce slyšet.

Ale ještě víc než o samotné situaci, je to o uvědomění, čím si tolik lidí prochází, aniž by to jejich okolí tušilo.

Mluvím i o tom, jaké to je procházet si něčím, co s vámi od zákadu otřese, a přitom dál fungovat.
Starat se o děti. Pracovat. Usmívat se.
A přitom netušit, jak to celé dopadne.

Mluvím také o intuici i o dnech, kdy držíš všechno pohromadě… a pak přijde moment, kdy už to nejde.
A o úlevě, která přijde ve chvíli, kdy si to dovolíš prostě pustit.

Tahle zkušenost mi připomněla zas a znovu to, co je a není důležité. A zároveň přinesla silné uvědomění toho, že každý si může nést něco, o čem nemáme ani tušení.

Přála bych si, aby se Tě tato epizoda vůbec netýkala. A v tom případě jen přinesla své poselství: být k druhým ještě o něco laskavější a shovívavější.

Pokud jsi ale v podobné situaci, jako jsme byli my, věřím, že pro Tebe bude pohlazením i dávkou naděje.