Ústní zkouška z literatury je součástí maturity už více než sto let. Za tu dobu se proměnilo téměř vše – učebnice, pojetí výuky i pohled na literaturu – ale tato zkouška přetrvává. Co však dnes vlastně ověřuje? Znalost literárních dějin, nebo schopnost přemýšlet o textech a zasazovat je do širšího kontextu? Od dob zkoušení jednotlivých období se vyvinula přes losování z dvaceti děl a centrálně daný rámec až k dnešní svobodnější podobě. Mnohé školy ale s touto volností nakládají opatrně, a tak se zkouška často vzdaluje samotnému čtení a místo vztahu k literatuře podporuje spíše memorování. Nabízí se proto otázka, zda a jak má vůbec smysl středoškoláky ze čtení zkoušet. O těchto otázkách diskutovali doktorka Andrea Králíková z FF UK, doktor Martin Formánek z Gymnázia Evolution a doktorka Blanka Činátlová z FF UK a Gymnázia Jana Keplera při živém natáčení podcastu DidLit v centru Didaktikon.