„V těch dnech začal Jan Křtitel kázat v Judské poušti: „Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“ Matoušovo evangelium 3:1n

Dva adventní bratranci, Jan a Ježíš, a každý má jiný osud. Jeden jde na poušť a druhý začíná zářnou kariéru. Jeden je osamocen a skončí ve vězení. Druhý chodí na hostiny s hříšníky, uzdravuje a křísí lidi doprovázen učedníky. Nebylo by divu, kdyby o Ježíšových praktikách nepochybovali jen učedníci Jana Křtitele. Pro ně byl konkurenční mistr ohrožením. Možná pochyboval i sám Jan. A nesoudil bych jej za to. Je v tom krize vzájemných vztahů, která patří k tomuto světu. Zároveň je to krize všech obnovných hnutí a politických koalic. Lidé na ně zapomenou, čas odnese jejich krásu a dobré důrazy, podobně jako Janovo kázání u Jordánu. Ale, věřte, nikdy nic dobrého nezapadne, nic, co svému okolí prokážeme z lásky, není nadarmo.

Protože každý z nás má jiný úkol, tak se advent ptá: Quo vadis, člověče?! První úděl, ten Janův, se brodil potížemi. To se může stát i nám. S Janem přijdeme k usebrání, které má vyústit do nové akce. Pokání u řeky Jordán a křest otevírají novou šanci. Před námi jsou nové krůčky. Od Jana, který bydlel v Judské poušti, by to asi nikdo nečekal, ale v jeho kázáních svítalo. Byť se občas také zmýlil. Od Jana se spěchalo rychle do práce a do nových výzev.

Jan už nezažije Ježíšův konec na kříži. To je ještě daleko. Kdo by to v té chvíli Ježíšových úspěchů a popularity předpokládal?

Ten druhý úděl, Ježíšův, byl totiž zdánlivě lehčí. Měl přiblížit Boží království na dotek. Když byl s lidmi, když je zvedal slovy i skutkem, když se dotýkal ran, bylo všem Boží království dosažitelné. A cestou se vytrvale ptá: „Quo vadis, člověče?! Pojď za mnou a následuj mne.“

Končí ale těžce. Slibná kariéra se rozplývá v bolesti. Vypadá nezodpovědně, protože jeho kampaň nemá dobrý konec a ani jeho učedníci neskončili dobře. Do čeho je to zatáhl! Žádné spokojené stáří s vnoučky na klíně. K Ježíšovi se ale Otec přiznal a vzkřísil jej. A ještě ani to není konec příběhu. Ten nastane až s naším vzkříšením.

Náš příběh je podobný. Adventní zpráva je jasná: „Budu s vámi, nikdy vás neopustím a přijdu zase!“ Říká Bůh. A každý z nás musí zvládnout svůj úkol. Musíme unést svoje osudy. Umíme burcovat jako Jan Křtitel, dovedeme protestovat a známe různá silná slova, která mají lidi kolem zastavit či popohnat. A čím je svět složitější, tím hlasitěji se nám chce křičet. Jan Křtitel taky nešel daleko pro tvrdé slovo.

Zdá se ale, že je dnes více třeba těch, kteří unesou ten druhý úkol. Úkol oběti. Budou druhé zvedat, nastaví svou kůži, dají dobré slovo a povzbuzení těm, kteří jsou kolem nich. I když za to nebudou mít tady a teď žádnou dobrou odměnu. A aby na to měli sílu, mají se držet svého Pána, který nikdy nezapomíná a neopouští. Nikdy! Ani za hranou smrti.