„Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy.“ Žalm 24:9

Přichází král a nepotřebuje, abychom jej korunovali a posadili na trůn. Historie vypráví, že se císař Zikmund nechal dvakrát korunovat za českého krále. Poprvé, v červenci 1420, mu Pražané stavěli vysokou, co nejvyšší slavobránu, kterou vjížděl do města a na Hradčany. Král nebes nepotřebuje lidské slavobrány a vítězné oblouky. To nijak nezvyšuje jeho sílu a moc. Brány kosmu, i ty pozemské si zvedá sám – a to povelem. Je to mimo naše síly a technologie a on to od nás ani nepotřebuje. Architektura pozemských chrámových bran dělá velkými jen lidi. Hadriánovy bronzové dveře římského Pantheonu z počátku druhého století po Kristu mají skoro osm metrů. Terezínský kostel zasvěcený Vzkříšení Páně se celé roky díval na ponižující německou vyvražďovací mašinérii ghetta. Jeho dveře mají dvanáct metrů výšky, ale dovnitř terezínského kostela se chodí bokem.

Když už je řeč o dveřích, tak stojí ještě za zmínku pozoruhodný náznak v chrámových branách, který později vymizel. Románské a ještě i gotické brány chrámů v portálu používaly ustupující oblouky, cosi se zužovalo, centrovalo do středu až ke dveřím kostela.

Přesně tak! Pán Bůh nepotřebuje zvýšit brány, aby se do nich vešel. Potřebuje, abychom viděli, že jsou brány široce otevřené. To my se potřebujeme zvednout a jít, postupným zúžením pak vstoupit do středu a přistoupit vděčně před Boží tvář. Lidé mohou díky otevřeným branám využít Boží naslouchání a zájem. Tak to vždycky při té jeho audienci probíhá.

A to je přesně ten význam adventu, který se má po celý měsíc stupňovat až k cíli. Nejdříve tak zeširoka přešlapujeme, chvilkami špačkujeme, kroutíme se a dáváme přednost jiným, protože my na tyhle věci nejsme. Rodiče, naši známí a nejlépe ze všech pan farář či jiní duchovní lidé. Ti to zvládnou!

Ale pak se přece zvedneme a před Boha předstoupíme my sami. A tu jsme jsme najednou doma! Černoši zpívali: „Ani otec ani matka, ale jsem to já! Stojím tady v modlitbách… Ani kněz můj, ani vládce, ale jsem to já. Stojím tady v modlitbách!“