„Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.“ Lukášovo evangelium 2:6n

Není podmínkou, aby Ježíše přijímali všude s otevřenou náručí. Stejně by přišel. Jako by řekl: Můžete mě klidně nenávidět. Nesnášejte mě, vyhoďte mě, můžete mi vysvětlovat, že úplně špatně věřím. Můžete všechno, a to doslova. Ale dovolte, prosím, mohl bych Vás mít rád?

V Betlémě nebylo místo. Zavřelo se srdce. Možná to ve své tradici vidíme moc dramaticky, ale platí, že vždycky, když už je toho dobrodiní mnoho, přijde nějaká hranice, kdy si řekneme: a už dost! Dal jsem peníze tam, tady a ještě si žádají jinde. A navíc, chtěli by, abych přijel osobně. Kdy už toho bude skutečně moc, kdo to stanoví? Kde jsou meze všech možných hrůz a kde bude stopka našemu milosrdenství?

Únava dobrodinců je skutečností, která provází práci v sociální oblasti. Lidé jsou nepříliš dobře zaplacení, dělají vždy v nouzi času a v personální tísni. Kdo by taky takovou práci dělal!? Mají však pocit, že dělají málo. Příjemci jim dávají najevo, že by mohli dělat ještě víc. Na městech, krajích a ministerstvech se neustále doprošují o pomoc, stíhají kolotoče vyhlášených grantů a píší zprávy o realizaci. Ale těch, kteří potřebují jejich péči, pořád jen přibývá. A teď dej, když chlup na dlani nenajdeš! Také to vyčerpání poutníků je pochopitelné. Utečenci ze všech stran a běženci z Ukrajiny nemuseli putovat pěšky ani na oslu. Přijeli auty, přesto ti nejstarší z nich několik měsíců mlčeli. Nemohli mluvit, nemohli obléci do slov svoji bolest. Snad alespoň nad dětmi a těhotnými se někde ustrnou. A tahle žena, Marie, nosí pod srdcem maličké. Quo vadis, madam?! Ale ani pro ni nebylo místo!

S tím ostře kontrastuje otevřené nebe. Když se zavřou všechny lidské možnosti, otevírají se Boží zdroje. A Pán Bůh se postará, aby i ve skromných místech pouště a sucha vyrostla ta nejkrásnější a bělostná lilie šáronská. Tak to je! Ježíš se narodil do zcela otevřené Boží náruče, do náručí své Matky a Josefa. A otevřená nebesa s tím hlaholem andělských sborů, to byl jen odraz toho, co se stalo na zemi a co bude jednou na nebesích!