Mému kamarádovi leze děsně na nervy to, že věřím ve druhý příchod Ježíše Krista. Prý by byl ochoten se na téma křesťanství se mnou bavit, kdybych konečně připustil, že celá ta dvoutisíciletá epocha měla co do sebe, naučila lidstvo mnohému, ale nutně se vyčerpala a je třeba zůstat při zemi, vzít v potaz útlum a zaručeně nedráždit s nějakými představami o budoucnosti, jak o nich mluví třeba Zjevení Janovo.

Rozumná úvaha, vážím si rostoucího zájmu o moji víru. Zatím jsme si povídali jen o umění, o dobrých autech a vždycky jsem miloval debaty o architektuře, technologiích maximální úspornosti a záchraně planety. Ale teď se dostáváme do střetu stále častěji. Komu z nás dvou selhávají nervy?! Tak pořád přemýšlím, kdo z nás začal být naléhavější. Vždyť já vždycky, určitě po celou dobu, co se známe, říkával docela slyšitelně dovětek: „A teď použijeme koeficient a násobíme vše stálicí: Pán přijde!“  (Zjevení Janovo 22. kapitola)