Zdá se, že se něco porouchalo. Nic už nebude takové, jaké to kdysi bylo. Musíme jinak, možná pryč. Balíme kufry... Léta jsem poslouchal výklady na slova z našeho čtení, která říkají: Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův…“ A většinou to bylo naléhání na věřící, aby chodili do shromáždění, do kostela. Dokonce se v některých církvích vynucuje přítomnost na nedělní bohoslužbě pod hrozbou smrtelného hříchu za absenci. To je nesmysl. Tohle biblický text neříká.

Pojďme se ponořit do toho, co text ve skutečnosti říká. K tomu je třeba vědět, že adresáti dopisu Hebrejům rozesetí po říši Římské těžce prožívali ztrátu chrámu, který byl v roce 70 po Kristu zbořen a zničen. Pak nesli těžce ztrátu úřadu samosprávy i duchovní autoritu jeho úřadu - nebyl velekněz. I když velekněží té doby po Kristu, to byla pěkná galerka. Ale pořád tam v Jeruzalémě někdo byl. A pak, není-li chrám a není-li velekněz, ztrácí se rituál. Nenaplňuje se to, co popisovala kniha Leviticus. A v tom kultu bylo také generální odpuštění hříchů pro všechny. Však jsme to četli. Stěží si dovedeme představit tu opuštěnost a bídu, kterou zažili Hebrejové ve všech končinách. Přesto, že se jako hebrejové stali Ježíšovými učedníky, tak dosud vzdáleně podporovali svůj domov, jejich svět byl stále ještě v pořádku a najednou se všechno sesypalo.

A jestli se tu něco říká, tak je to výzva, aby věřící nic nebalili a neopouštěli shromáždění věřících, to společenství smlouvy pod Sinajem, pod starou i novou smlouvou, jež na sebe navazují.