Přečtu vám příběh z evangelia Markova (1:40-45), který je možno chápat dvěma způsoby. Dvěma způsoby?! A není to špatně? Ne, není! Je to naopak dobře... 

Markovo evangelium v první kapitole rychle a stručně proběhne Ježíšovu přípravu na službu, nezmíní ani okolnosti narození Ježíšova, přejde rychle křest i pokušení na poušti. Zmíní jen dravou zvěř, ani tři léčky zlého nezmíní. Ježíš po uvěznění Jana Křtitele začíná působit v Galileji. Jinde, než Jan, ten působil v Judeji. A tam někde v Galileji se Ježíš setká s člověkem nemocným nějakou kožní nemocí. Evangelium říká těmto nemocem, které vyřazovaly nemocného ze života společnosti, malomocenství. Prostě nikam nemohl. Tomu dobře rozumíte: Měl karanténu. Dost často takoví lidé umírali hladem, protože k nim nikdo nesměl. To už je tvrdá karanténa. To připomíná některé příběhy posledních tří měsíců z jiných zemí, zvláště tam, kde žijí staří lidé sami a bez přátel... Poslechněte si, dávám tomu nadpis Mizera aneb „Dva v jednom!"