Všimli jste si někdy, že evangelista Matouš ve svém velikonočním příběhu čtyřikrát zmínil Galileu? Nejprve ve dvacáté šesté kapitole, v té chmurné předpovědi, kdy po večeři, cestou do zahrady na Olivové hoře, Ježíš svým učedníkům řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.“ ale má to ještě dovětek: „Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje.“ (Matoušovo evangelium 26:31n) Nejprve bez vyčítání a bez hořkosti poznamenal, že zůstane sám. A poté svoje učedníky nasměroval do Galileje, kam za nimi po svém vzkříšení přijde.

A když se pak ženám po Ježíšově vzkříšení zjevil anděl, povzbudil je slovy: „Vy se nebojte, vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde, byl vzkříšen, jak řekl.“ A ty dvě ženy dostaly jasný úkol rychle zvěstovat učedníkům: „Jde před nimi do Galileje, tam ho spatří!“ (28:5-7) a na cestě je potkal vzkříšený Ježíš a neměl nic důležitějšího na jazyku, než: „Nebojte se.“ a opakoval jim zprávu pro učedníky „Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“ (28:10) To neměl nic důležitějšího?! Proč je tam posílal? Jaký to mělo smysl? Oni učedníci tak moc nespěchali, ještě týden poté byli v Jeruzalémě. Jako by zmrzli strachem a nebo prostě měli svoji hlavu. Ale Ježíš chtěl, aby šli. Tak nakonec vyrazili. A v závěru té 28. kapitoly jim Ježíš svěřuje velké povolání na hoře v Galileji. To je ta čtvrtá zmínka.