Říkám si s Janem v jeho dopisech: „Vždyť se stalo skutečností v něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí. Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu. Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči.“ (1. Janův dopis 2:9-11) a nebo se žalmistou: „Pramen života je přece u tebe a ve tvém světle světlo vidíme.“ (Žalm 36:10) Ale ve skutečnosti sedím nad Izajášem plný dojmů, když říká: „Pojďte, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!“ (2:5)