Čtu prvních jedenáct veršů první kapitoly knihy Kazatel ze Staré smlouvy. Držím v rukou velký citrón, myslím na své srdce a tvrdím mimo jiné: "V posledních měsících jsme si všimli, že zemím vedeným ženami se dařilo nejlépe zvládat skutečnosti, dávkovat zprávy a ovlivňovat řečiště, kterým tekly emoce obyvatelstva během krize vyvolané rozšířením virového onemocnění. To je úleva! V knize Přísloví hraje velkou roli Moudrost, taky dáma. A tady - kazatelka. Ovšem, ta se bez rozpaků zaštítí jménem Šalomounovým. To proto, že se k jeho moudrosti ráda hlásí a také proto, že se její slova budou lépe poslouchat, když budou znít jako Šalomounova. Byl to moudrý krok. Je to dvacet čtyři století a kniha se pořád ještě čte..."