Není to jen období adventu, kdy něco čekáme. Šamanka Nama čeká americkou armádu s generálem Flynnem, která přijde z Holandska a odstraní všechny diktátůrky v Evropě, myšleno demokraticky zvolené lepší či horší pány. A mluví na tom na Youtube docela pravidelně s 16 000 shlédnutími. Tolik lidí čeká na šamančino poselství… Jiní čekají, až se zase uvolní nařízení omezující přístup do hospody, čekají od dalšího roku jiného premiéra, také čekají na Zásilkovnu či pošťáky a balíček nejde a nejde. Čekám s lidmi na vypořádání dědictví a ono je to už více než pět měsíců. Pozůstalí by to tak moc potřebovali vyřídit. Platí všechny zbytečné částky za provoz - a naprosto zbytečně. A tak dále. Stále na něco nebo někoho čekáme! S hladem po nových informacích otevíráme knihy, noviny a posloucháme zpravodajství. Čekáme na blízké lidi ve své rodině. Čekáme osobně a také společně. A moje otázka: Co je skutečným předmětem našeho očekávání a jak vlastně čekáme?

Já uvažuji nad Lukášovým evangeliem 12:35-40 a hraje mi k tomu Jan Zemen. Děkuji!