„Když však o tom přemýšlel, hle, ve snu se mu ukázal Hospodinův anděl a řekl: ‚Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si Marii za manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.

Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.‘“ Matoušovo evangelium 1:20n

O Josefovi se mluví jako o starším muži. Ptám se ale, kde se pro to bere nějaký rozumný důvod? Že zmizí z textu evangelia a snad, jak se někdy vysvětluje, i umře předčasně? Nebo se z Mariina života ztratil? Víte, jak to myslím… A není to všechno jenom pustá spekulace?

Text evangelia je důležitý v tom, že popisuje cestu spásy, ale zcela určitě to není životopis. Dovedu si představit, že v evangeliích chybí hodně věcí! Třeba to, že Ježíš byl tektón, jak jej popisuje text evangelia, tedy stavební dělník a pokud by měl Josef stejné povolání (jeden evangelista ho přisuzuje Josefovi a druhý Ježíšovi) mohl se na Herodových stavbách v Galileji skutečně sedřít k smrti. Ježíšovi před očima! Spekulace? Ano! Ale o nic menší než ty, které považuje křesťanská tradice za pravověrné. Nejvíce bolí poznámky o mužské nedostatečnosti a bídě. Jako by vedle žen byli muži jen ti trubci, kteří posléze ve včelím úlu nemají místo a mají se s tím smířit.

To si fakt myslíte, že by nebeský Otec svěřil svého syna do života nějakého mouly? Že by byla Maria jako Diana efezská, které přisluhovaly včelky vestálky a trubci, chrámoví otroci, nebyli k ničemu podstatnému, leda tak k použití síly? Určitě ne! Josef určitě nebyl žádný moula!

Josef měl svůj velký podíl na Ježíšově životě. Jenom o něm prostě nevíme z biblických zpráv. Zato o něm z Ježíšova života. Ten chlap Ježíš, ten jej odráží! Josef mu kouká z očí! Copak si myslíte, že toho chlapce nebylo třeba vychovávat? Zapomeňte! Pravý Bůh a pravý člověk je sice lidská formulace, ale vyjadřuje víru v to, že Josef byl ochoten obětovat síly a čas dítěti, které nemělo jeho genetickou výbavu. Podporoval manželku a vytvářel zázemí rodiny, jak jen to starověký Izraelita v těžkých podmínkách mohl dělat. Na výchovu Božího syna nemáte příručky. A málokdo v tom může poradit.

Jen si vezměte tu odvahu! Tu oběť! Josef měl své sny a představy o manželství a všechno šlo jinak. Od Heroda či Římanů by klidně mohl čekat nejrůznější škrty ve všech plánech, ale od toho Nejvyššího? Proč? Kudy a jak? Věčné „Quo vadis, Domine?!“ A přesto to Josef zvládl! A těchto pár slov má být poklonou před těmi, kteří přijmou cizí dítě jako své a věnují mu všechny síly jako vlastnímu.