Honza Tyl povídá o projektu digitálního filozofa. Honza a jeho tým natrénoval OpenAI GPT-2 model na články a rozhovory Václava Havla, a následně nechal digitálního V.H. odpovědět na otázku odstranění sochy Koněva. Z odpovědi člověka zamrazí "Nejsem si jistý touto památkou, ale i komunistický režim zničil mnoho historických památek. Také se pokusili vymazat naši historii. Věřím, že bychom si měli všechno pamatovat, i když je to bolestivé. Proto podporuji myšlenku zachování pomníků. Musíme si pamatovat, co se stalo dříve, abychom se mohli vyhnout opakování." Nepovídali jsme si pouze o projektu digitálního filozofa, ale i o dalších projektech z Honzovi dílny. Honza si dokonce nechal vygenerovat digitálního člena vedení firmy, který se sám pojmenoval Alpha. K dokonalé bytosti bylo potřeba dodat i umělou inteligenci vygenerovanou fotku viz cover obrázek. Na konci dílu jsem Honzu požádal ať nechá vygenerovat pohádku o popelářích, protože jí každý večer vyprávím synovi. Syn řekne pouze úvod,: Mam rád pohádku o popelářích, kteří mají velké popelářské auto, kterým vyvážejí popelnice v celém městě. Popelářské auto se občas rozbije a potom musí do opravy k nejšikovnějšímu opraváři skřítku Maxíkovi. Jejich prace zacina brzo rano... Nenatrénovaný model vygeneroval dvě pohadky. Pohádka 1. Popelnice však nemají nic lepšího na práci než zasahovat do opravy. Popelnice na levé straně náklaďáku je drzé malé stvoření, které nechce čekat, až opravář opraví náklaďák. Místo toho vždy podněcuje popelnici napravo, když vidí popelářské auto. Malá popelnice napravo je stvoření s velkým srdcem a vždy věří svému příteli, popelnici nalevo. Malá popelnice nalevo říká popelnici napravo, že se popelářské auto rozpadá, a popelnice napravo zase říká popelnici nalevo, že se popelářské auto již rozpadlo. Popelnice napravo je tak přesvědčená, že se popelářský vůz již rozpadá, že se vozu bojí. Náklaďák se však nerozpadá a popelnice napravo si uvědomí, že popelnie nalevo trochu klame. A popelářské auto zůstává na ulici, po opravě, lesklé jako nové. Pohádka 2 Je to pro ně vždy příjemná chvilka. Jednoho dne se popelnice vydala na výlet k moři. Když se vrátili domů, zjistili, že popelářské auto zmizelo. A popelnice ...? Byla velmi smutná. Popelářské auto bylo ukradeno! Nikdo nevěděl, kam se podělo. Ale popelnice musely fungovat. Pracovali tak, jako nikdy předtím! Popelářské auto samozřejmě nebylo odcizeno. Bylo to jen v opravně. Ale popelnice fungovaly tak dobře, že velmi brzy byla jejich práce hotová a oni neměli co dělat. Popelnice byly velmi šťastné! Nyní měli čas na odpočinek! Šli si hrát do lesa a plavat k moři. Byli velmi šťastní. Byli to nejšťastnější popelnice na světě. Jednoho dne k nim opravář přišel a řekl: „Moji přátelé, mám pro vás dobrou zprávu. Popelářský vůz je nyní připraven. “ Popelnice byly velmi šťastné. Byli tak šťastní, že plakali radostí. Šli do garáže, vzali popelářské auto a šli do lesa. A žili šťastně až do smrti. Konec