Příchod dítěte bývá zdrojem nezřízeného štěstí. A pokud si chce člověk tu radost udržet, tak... Si občas musí dát ohromný pozor, aby mu ji okamžitě někdo nepokazil. Třeba hned v porodnici. Lidská společenství mívají ustálené systémy pravidel péče a výchovy dětí, které se občas neslučují s tím, co cítíme, že bychom měli dělat, ale když to dobře dopadne, o pár let později si z toho aspoň dokážeme dělat legraci. Kde se berou pravidla nakládání s dětmi? Jak se to dá zařídit, aby se člověku podařilo naštvat příznivce konzervativní i alternativní výchovy? A musí se dětem mazat na prdelku výhradně preparáty z lékárny nebo se k jejich pokožce smí jen s bylinkami nasbíranými za úplňku? 

Normy. Pravidla. Zvyky. Nevyžádané rady. Rady, které naopak často bolestně chybí. Byznys. No prostě latentně antropologická hostina jako vždycky.