Válka na Ukrajině se v médiích objevuje denně. Po čtyřech letech od začátku ruské invaze ale bereme zprávy o obětech často jen jako čísla, která si přečteme mezi ranní kávou a pracovníporadou. Otupěli jsme a válku ve veřejném prostoru normalizovali. Pokaždé musí přijít ještě něco více šokujícího, aby si vynutila naši pozornost. To, co děsilo před čtyřmi lety, dnes už nestačí. „Smířili jsme se s tím, že z Ukrajiny by byla vlastně prima nárazníková zóna, která nás bude chránit před nebezpečím z východu,“ říká v podcastu ChariTALK novinářka a válečná reportérka Petra Procházková.

I když přibývá lidí, kteří se od zpráv raději odstřihnou, protože každodenní sledování válečných hrůz je pro ně psychicky neúnosné, můžeme být hrdí na to, že i po letech jsme stále schopni pomáhat. „Naše vláda pomoc Ukrajině nepopularizuje a česká společnost na toreaguje akcí. Je fajn vybít si zlost tím, že vyberu peníze na generátory.“ Petra Procházková v rozhovoru otevřeně mluví o únavě Západu a připomíná, že evropská liknavost, morální dilemata a rozdílné chápání lidských práv denněnarážejí na válečnou realitu.

Dá se dlouhodobě udržet ve společnosti solidarita, když válka nemá jasný konec?

Jak konflikt vnímají ruští civilisté a jaké informace se k nim dostávají?

Co by musela Evropa obětovat, kdyby chtěla s Ruskem vyjednávat?

Ovládne jednou byznys poválečnou obnovu Ukrajiny?

A pomáháme Ukrajině i kvůli vlastnímu strachu z Ruska?

Děkujeme všem, kteří přispívají do sbírky Charita pro Ukrajinu! https://www.charita.cz/prispejte-na-ukrajinu/#widgetUA