CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jako žena bych asi nedokázala udělat takovou kariéru, připouští divadelní režisérka Daniela Špinar. Na pozici uměleckého šéfa činohry Národního divadla nastupovala v roce 2015 jako „bílý muž“ Daniel Špinar, který byl sice gay, ale „utáhlý“, takže všeobecně přijatelnější. I tak ale zažila ve vedoucí funkci nepříjemné věci a odcházela z ní za dramatických okolností. Delší čas cítila, že se pohybuje v toxickém prostředí, a když na to poukázali studenti DAMU, nemohla tomu už tiše přihlížet. Začala velmi ostře kritizovat svého nadřízeného Jana Buriana a celý mafiánský systém, jehož je součástí. Věděla, že páchá profesní sebevraždu, a ve chvílích nejtěžších přemýšlela, že si sáhne i na život. Katarze přišla, když si uvědomila, že roky čelila nejen vnějšímu tlaku, ale také vlastnímu potlačování. Co chce a nechce, zazdila dokonale a vůbec netušila, že by se jednou mohla dostat do stádia, kde je dnes a kde je konečně sama sebou. Narodila se jako muž, ale její mozek funguje kontra, což pochopila, a hormony ji srovnaly. Na začátku svého coming outu plánovala být za Pamelu Anderson a mít tak od všech klid, ale postupně dospěla k tomu, že je to jen další cesta do pekla. A stejně jako předstírala muže, tak by předstírala ženu. Být trans vnímá jako celoživotní proces a neustálý boj s nějakou dysbalancí, protože člověk nepatří nikam a zároveň je oboje, a tak to potřebuje zharmonizovat, aby se dobře cítil a fungoval. Vzhledem k tomu, o jak malou a specifickou skupinu lidí se podle ní jedná, není třeba téma politizovat, stačí, když bude společnost empatičtější. Mluvili jsme ale také o tom, jaké to je v životě projít hned dvěma coming outy, co na to říká její křesťansky založená rodina, o slovíčkaření nebo jednoznačných odpovědích.