CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 72 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Za svoji knihu Svědectví o životě v KLDR získala ocenění Magnesia Litera, psaní pro ni ale není ničím, čím by podmiňovala svou existenci. Spíš naopak, když nepíše, je jí dobře. Citově nezahořela ani pro studium koreanistiky, přestože je první Češkou, které po Sametové revoluci povolil Kimův režim studovat na univerzitě v Pchjongjangu, a jedinou ženou na světě, kterou tam pustil dvakrát. Zpětně se tomu dost diví, protože než poznala severokorejský výslech, vysloveně dráždila soudruhy bosou nohou a v bláhovém přesvědčení, že s pasem demokratické země se jí nemůže nic stát, porušovala kdeco. Pak už byla mnohem opatrnější a dnes by ji tenhle propagandistický výlet za hranice jedné z nejuzavřenějších zemí světa pravděpodobně vyšel na 10 až 15 let vězení, protože to, co dělá, definuje severokorejský zákoník jako špionáž. Než se stala nepohodlnou, přála si být japanoložkou, na obor se ale nedostala. Taky nechtěla nová a větší prsa, ale rozsáhlý nádor se jí o ně postaral a ona se dva roky vyrovnávala s posttraumatickým syndromem označovaným jako Frankenstein body. A stejně neplánované bylo i její mateřství, ke kterému ji přemluvil expřítel, aby jí během těhotenství posílal zprávy, že jí vyřízne dítě z břicha, a šest let se s ní soudil o alimenty, zatímco se stala milující matkou samoživitelkou. Nejen to je Nina Špitálníková, která toho o sobě i o životě v Severní Koreji prozrazuje daleko víc. Třeba příznačnou historku o tom, jak se Kim Čong-un snaží navázat na kult osobnosti svého dědy Kim Ir-sena a ve svém nedávném proslovu vyzýval ženy, aby víc rodily, což ho přivedlo až k slzám nad prázdnými dělohami soudružek. Problém byl v tom, že v auditoriu byly soudružky 60+, jejichž dělohy už naplněny rozhodně nebudou, takže si všichni akorát svorně pobrečeli. Ne všechny historky a svědectví jsou ale takhle komické. Ostatně poslechněte si sami.