CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jsem člověk, ne herečka zaznívá v úvodu rozhovoru s Denisou Barešovou. Držitelka Thálie přitom připouští, že rozhodnutím nestavět svůj profesní život na první místo, její kariéra zřejmě trpí. Svou psychickou pohodu jí ale obětovat nechce. V Národním divadle hrála poprvé v jedenácti, moc dobře ví, jaké je to mít všechno, po čem absolventi DAMU touží, a přitom cítit prázdnotu a vyčerpání. Právě tyhle stavy jsou pro ni spouštěčem diagnostikovaných panických atak a depresí. O tom, že se s nimi léčí a je zamedikovaná, mluví velmi otevřeně. Herectví jí v tomhle ohledu vždycky sloužilo, a i když jí bylo nejhůř, vydala ze sebe na jevišti 150 %. I tak potřebovala v určitou chvíli udělat krok zpátky. Prakticky to znamenalo odmítnout role, o kterých věděla, že by jí víc vzaly, než daly, byť pak rok nestála před kamerou. Nelituje. Měla čas urazit kus cesty v sobě, všechno promyslet a taky jít na brigádu do cukrárny, což si vždycky přála. Teď je nejšťastnější za posledních pět let a já jí to rád věřím. Povídali jsme si ale i o tom, nakolik její práci ovlivňují peníze, proč si na place vyžádala intimního koordinátora nebo jestli chce mít děti.