CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Vodní slalomář a kajakář Vavřinec Hradilek ukončil před pár dny profesionální kariéru, a tak mě zajímalo, jaké to je, udělat po bezmála třiceti letech takové životní rozhodnutí. Přiznává, že o něm přemýšlel dlouho a snadné to nebylo, protože pádlovat ho pořád baví a od devíti let měl to štěstí, že denně chodil na vodu s úsměvem. Pozitivní vztah k ní ale neměl odjakživa, splývat neumí dodnes a dlouho se bál i plavat. Přestože je dvojnásobným mistrem světa v individuální kajakářské disciplíně a majitelem stříbrné olympijské medaile z Letních olympijských her v Londýně, obešel nejednu peřej, kterou jeho kamarádi dali. Přiznává, že v tu chvíli je těžké nenechat se strhnout skupinou a být jediným, kdo z lodi vyleze, ale to, že stát se může na vlně cokoli, pochopil už jako dítě, když měl jeho starší bratr Václav během soustředění juniorské reprezentace vážnou nehodu na kanále, při které málem přišel o život. A fakt, že v partě, se kterou divoké řeky jezdí, se už spousta lidí včetně jeho blízké kamarádky utopilo, to potvrzuje. A nejsou zřejmě poslední. Aby se dokázal vrátit na místa, kde k tragédiím došlo, opakuje si, že odešli při tom, co je bavilo a naplňovalo nejvíc. Vzdát se svého snu a sjet jeden z největších asijských veletoků Indus, který patří k extrémním vodáckým výzvám, nechce. Je přesvědčen, že blbá náhoda ho může potkat i na přechodu. Co dalšího mu stojí za to nedržet se při zemi, čeho v životě lituje, jaká píseň mu hrála v hlavě na olympijských stupních vítězů, co měl Mezinárodní olympijský výbor ruským sportovcům nabídnout, nebo jak vzpomíná na StarDance, si poslechněte v našem rozhovoru.