„Z mého osobního pohledu jsem takový rok zažil možná jednou, a to v roce 1993, když se rozdělilo Československo a vládnul Mečiar. Očekával jsem to nejhorší a pak si uvědomil, že i navzdory očekávání si člověk stále není schopen představit, čeho všeho jsou populisté schopni. A to se stalo i letos," shrnuje v Česko-slovenském podcastu uplynulý rok na Slovensku novinář Denníku N a spisovatel Martin M. Šimečka. Společně se šéfredaktorem Respektu Erikem Taberym se vrací na začátek roku, kdy poslanci Národního shromáždění schválili zrušení Úřadu speciální prokuratury a některé změny v trestním právu, k prezidentským volbám, ve kterých zvítězil Peter Pellegrini, který vystřídal Zuzanu Čaputovou, ale také k atentátu na premiéra Roberta Fica nebo útokům vládních politiků na média, kulturu i rodinu Šimečků. Pro Česko to byl o poznání klidnější rok, tedy alespoň zatím. „Shrnul bych ho jako rok před pomyslnou bouří, protože nás příští rok čekají volby. Mám pocit, že celá řada jevů s tím souvisí. Ať už vystrnadění Pirátů z vlády Petra Fialy či nástup konzervativních sil... Roste panika u lidí, kteří by chtěli, aby v nějaké podobě pokračovala stávající vláda, a naopak roste sebevědomí a očekávání stran, které slibují zastavení modernizačního proudu v Česku," dodává v podcastu Erik Tabery. Jaké další momenty byly pro obě země klíčové? A jaký je výhled pro Česko a Slovensko do roku 2025?