Pokračování tam, kde jsme minule (ne)skončili. Minule to bylo o pádu. Teď je to o tom, co zůstane, když si člověk utře oči, nos i ego a podívá se zpátky – ne s hořkostí, ale s odstupem (a možná i s novou trapnou historkou navíc). Nemusíš slyšet předchozí díl, abys pochopil tuhle epizodu. Ale pomůže to. Mluvíme o věcech, co zabolí, ale zůstaly v nás jako lekce, co se neobtěžovaly být jemné. Není to návod na štěstí. Není to terapie. Je to upřímný (a občas směšný) pohled zpátky – s tím, že někdy fakt ztratíš všechno… a najdeš sebe. Nebo aspoň trochu nový nadhled. .