Jednou za svítání v mrazu vyčkává, až zaútočí ruské jednotky a ona je překvapí. jindy se na náklaďáku vrací z práce a ve spěchu sestřeluje sebevražedné drony snažící se zasáhnout ji a její tým. Jmenuje se Viktorie Jurčenko, ale všichni ji znají kvůli jejím výrazným tetováním jako Runu. Dnes jí je 25 let a jako seržantka velí oddílu v 56. motorizované brigádě. Potkali jsme se v Časiv Jaru, městě nedaleko Bachmutu, do kterého se ve dne i v noci snaží probít Rusové. Nevím, jestli dokážeme získat okupovaná území zpět. Co nám Rusové udělali jim nedokážeme odpustit my ani generace, které přijdou po nás. Mezi Ruskem a Ukrajinou bych chtěla vidět obrovskou stěnu, přes kterou by nemohli přeletět ani ptáčci, říká ukrajinská seržantka Viktoria Jurčenko. Bavili jsme se o výhledech na osvobození okupovaných oblastí Ukrajiny, strachu ze smrti, práci žen na frontě i o hlubokém odcizení, které vzniká mezi vojáky na frontě a civilisty v zázemí.