V pátém díle našeho podcastu jsme si povídali s Dominikou Širokou o její cestě za divadlem a následným „german dreamem“ – prací na pozici asistentky dramaturgie v Schauspiel Köln. Posloužilo nám to jako pružný odrazový můstek k tématu migrantského a postmigrantského divadla a xenofobních stereotypů v Německu. Po pojmenování situací strukturálního rasového násilí, se kterým se Dominika setkala u tvorby kolínské inscenace Herero_Nama, jsme se dotkli nejvíce traumatických kauz tohoto problému a také nedávného přejmenování Ministerstva vnitra Německé spolkové republiky na Ministerstvo vnitra, stavebnictví a vlasti. Diskuze nad těmito pojmy tvoří pozadí pro naše připomenutí dnes už kultovního Maxim Gorki Theater pod vedením Shermin Langhoffové, ale také hnihy Vaše vlast je naší noční múrou (Eure Heimat ist unser Albtraum), kterou sepsal kolektiv autorů z postmigrantských generací hlásících se dnes v Německu o slovo. Otevřeli jsme také téma kvót pro ženské tvůrkyně zavedených na festivalu Theatertreffen a v dramaturgii divadla v Karlsruhe jakožto možných nástrojů k hledání emancipovanější a spravedlivější kultury. Řeč došla i na mnohovrstevnatost konotací z používání pop-kultury jako nástroje neelitářské a srozumitelné kultury – jak v divadle, tak i v performativitě aktivistických událostí. Snažili jsme se během rozhovoru vracet k identifikování různých mýtů spojených s německým divadlem v českém prostředí. V závěru jsme si povídali o budoucnosti mezinárodních divadelních festivalů, stejně jako „velkých scénografií“ inscenací a jejich vztazích k egu a kreditu jednotlivých tvůrců jakožto značek. Dotkli jsme se také našich osobních migrantských stop a zamysleli se nad tím, kam vedou, co vnímáme jako náš domov a jaké jsou výhody i úskalí nomádství. — Moderují: Ivan Buraj, Matěj Nytra, Anna Prstková. Host: Dominika Široká.