Do dalšího podcastu přišel Martin Fuksa, zlatý kanoista z olympiády v Paříži 2024. Tedy přišel... samozřejmě přijel. Autem, jehož karoserii zdobí jeho životní motto: „Vítězové dělají to, co poražení dělat nechtějí.“ "V kánoi jedu, co to jde," říká Martin Fuksa. V autě to má jinak. "Tam jsem trochu srab. Vím, že v něm je rychlost nebezpečná, a když jedu rychle, začnou se mi v hlavě honit nejhorší věci, co se můžou stát. Nohu z plynu pak radši sundám. Na vodě mi ale vůbec nepřijde, že jedu rychle. Nebo když běhám, tak taky ne. Vím, že se mi nemůže nic přihodit." Auto tak bere hlavně jako prostředek, který ho dopraví tam, kam potřebuje. "Baví mě řídit a pustit si k tomu nahlas muziku. Ne že otevřu okýnko, aby to každý slyšel. Ale zavřený v autě sám, to si odpočinu. Zrelaxuji od okolního světa. Nejraději jezdím tam, kde nemusím čekat v kolonách. Mám rád jízdu, kde si můžu jet svoje tempo. Miluju prázdno před sebou jako asi každý. A rád jezdím tam, kde to neznám. Je to něco jiného než doma. Teď mám toyotu, ale roky jsem se sžil s BMW. Začínal jsem však v laguně, táta ji dostal za olympiádu v Atlantě 1996. S ní jsem se naučil jezdit. A v osmnácti si koupil veloster," přiznal nám v podcastu. Ale prozradil mnohem víc...