Vláda čerstvě rozhodla o zvýšení životního minima o 10 procent od letošního dubna a nezapomněla ani na zvýšení minima existenčního. Tento zdánlivě formální akt se jeví jako ryze administrativní úkon odehrávající se v tak nízkém finančním spektru, které se téměř nikoho netýká. Jenže částky životního minima hrají roli při posuzování nároku na pomoc od státu i při stanovení výše řady sociálních dávek, které se týkají širokých skupin občanů. Což by – v dobách mrazivě kritických – už konečně mohlo vést k hlubšímu zamyšlení nad návykovostí sociálního systému a jeho celoplošností a velkorysostí.