V dnešním díle našeho podcastu si poslechneme zvukové autoportréty studentů prvního ročníku oboru Audiovizuální tvorba a divadlo, Ondřeje Malečka a Viktorie Ohnoutkové. Zároveň se dotkneme toho, jestli je vůbec reálné věrohodně v autoportrétu popsat sám sebe, a jestli by tvorba neměla náhodou vypovídat především o tvůrci. A jak už název tohoto dílu napovídá, pozastavíme se taky u společenských bublin, ve kterých všichni žijeme, a toho, jestli je zdravé z nich někdy vykouknout ven.

Doporučujeme poslech na sluchátka.

VIKTORIE OHNOUTKOVÁ

NÁZEV: Tori (od 2:45)

ANOTACE: Vmém autoportrétu jsem se snažila zachytit, jak sama sebe vnímám skrz věci a lidi naplňující můj život. Vždy jsem byla spíše tichá a uzavřená, přestože mě baví vystupovat před lidmi a sdílet svou tvorbu. Proto jsem se svůj autoportrét rozhodla pojmout jako koláž odhalující mé části. Na začátku můžeme slyšet jehlu pokládající se na gramofonovou desku, která rozezní hlasy mých kamarádů a rodiny, prolínající se do zpěvu a hry na kytaru. Nebyla bych to já, kdyby to nebyla písnička od The Beatles. Zpěv a hra kytaru jsou ovšem zrovna dvě věci, které dělám čistě pro radost a převážně sama. Dál můžeme slyšet zvuky a ruchy v krátkosti zobrazující pro mě charakteristické věci. Nejdelší částí je záznam mého slamového vystoupení – asi největší výstup z komfortní zóny. Slam poetry jsem se začala věnovat zhruba před třemi lety s tím, že jsem si psala převážně do šuplíku nebo jsem své texty sdílela maximálně s pár přáteli. Později jsem s kamarádkou pořádala vlastní akci, která se jmenuje Večer poezie, vydala jsem básnickou sbírku Pozérie, složenou z textů studentů v mém okolí, kteří se chtěli zapojit do tohoto projektu. Záznam použitý v autoportrétu byl pořízen na kvalifikaci na MČR ve slamu, kam mě dokopala ta stejná kamarádka, se kterou pořádám Večer poezie. Slam hraje v mém životě velkou roli. V roce 2024 jsem se totiž rozhodla, že chci spojit tento koníček s další velkou částí mého života, a to s fotkou a videem, a začala jsem pracovat na krátkém dokumentárním filmu na můj maturitní projekt. To byl asi ten nejlepší jak osobní, tak pracovní zážitek v mém životě. Ke konci autoportrétu znovu slyšíme další hlasy mých kamarádů a mě. Jako úplně poslední zazní George Harrison, a to bych asi ponechala bez komentáře. :)

ONDŘEJ MALEČEK

NÁZEV: Who are you (od 14:30)

ANOTACE: V tomto autoportrétu se Ondřej snaží odpovídat na celkem osobní, a ne moc příjemné otázky, které mu klade nějaká nadpřirozená entita. Zkoumá význam a hloubku otázky "Kdo jsi?" neboli „Who are you?“.

Moderace: Tereza Reková

Zvuk: Jerguš Čermák, Dominik Steiner.

Příjemný poslech.