Česká literatura v době okupace odkazuje na období, kdy bylo Československo okupováno nacistickým Německem během druhé světové války (1939–1945). Tato éra byla charakterizována tvrdým politickým režimem a omezením svobody projevu. Navzdory obtížím však česká literatura v této době pokračovala, přičemž autoři vytvářeli díla, která mohla být interpretována jako forma odporu nebo kritiky vůči okupantům.

Mnoho spisovatelů se snažilo zachovat národní identitu a českou kulturu ve svých textech. Někteří psali v utajení, aby unikli cenzuře a perzekuci. Témata často odrážela utrpení, ztráty a naději na lepší budoucnost. Mezi významné literární osobnosti této doby patřili například Karel Čapek, Jaroslav Hašek, nebo Jan Drda.

Po skončení války a osvobození Československa v roce 1945 následovalo období obnovy a postupného odkrytí mnoha děl, která byla v době okupace utajována nebo zakázána. Česká literatura v této éře měla trvalý vliv na národní literární dědictví a paměť o období okupace.