Národní obrození bylo kulturní a společenské hnutí, které probíhalo v 18. a 19. století v mnoha středoevropských zemích. Cílem tohoto hnutí bylo probuzení národního vědomí a identity, obnovit a posílit kulturní a jazykovou samostatnost, a často také politickou nezávislost.

Národní obrození bylo reakcí na dlouhodobé útlaky a následky dominace jiných národů, jako byla nadvláda cizích říší, například Habsburské monarchie. Vyzývalo k obnově vlastního jazyka, literatury, tradic, historie a kultury.

V Čechách, Slovensku, Polsku, Maďarsku a dalších středoevropských zemích hrálo Národní obrození klíčovou roli ve vytváření společenského pnutí za obnovení národní identity. V literatuře to znamenalo psát v národním jazyce a zaznamenávat a šířit národní dějiny a tradice.

Důležitými postavami Národního obrození byli v Čechách František Palacký, Josef Dobrovský, Jan Kollár, a v dalších zemích Adam Mickiewicz, Sándor Petőfi, Ján Kollár a další. Národní obrození mělo dlouhodobý vliv na kulturní a politický vývoj střední Evropy, zejména během 19. století.