Naturalismus v české literatuře byl literární směr, který vznikl na přelomu 19. a 20. století. Charakterizoval se důrazem na věrné zobrazení skutečnosti, sociálních problémů a lidského osudu. Autoři naturalismu se snažili analyzovat chování postav ve společnosti a ovlivnění prostředí na lidský život. Tento směr reflektoval vědecké poznatky a evoluční teorie, čímž se odlišoval od idealizujícího realismu. Představitelé naturalismu v České republice zahrnují například Alois Jirásek, Karel Matěj Čapek-Chod, a později i Karel Čapek, kteří se věnovali tematice lidských strastí, sociálních rozdílů a vlivu prostředí na osudy jednotlivců.