První světová válka měla významný dopad na českou literaturu, zejména v období od roku 1914 do roku 1918. Toto období bylo charakterizováno dramatickými událostmi, které ovlivnily spisovatele, básníky a intelektuály.

V průběhu války se čeští spisovatelé aktivně zapojovali do vlasteneckých a protiválečných aktivit. Někteří psali válečné básně, glorifikující hrdinství a odvahu bojovníků. Jiní však vyjadřovali hrůzy války, lidské utrpení a kritiku násilí a destrukce. V tomto období byla česká literatura prostředkem národní identity a manifestací boje za svobodu a nezávislost.

Významní autoři, jako například Karel Čapek, Jaroslav Hašek, Vítězslav Nezval a František Gellner, ztvárňovali válku různými způsoby ve svých dílech. Karel Čapek se věnoval kritice průmyslového válečného komplexu a pacifistickým tématům. Jaroslav Hašek se proslavil satirickým románem "Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války", který ukazuje absurditu a nesmyslnost války.

Celkově lze říci, že první světová válka zanechala trvalý otisk v české literatuře, ovlivňující témata, styl a postavení spisovatelů v společnosti.