Český romantismus byl literární a kulturní směr, který se prosazoval převážně v 1. polovině 19. století. Charakterizoval se výrazným důrazem na národní identitu, historické motivy a vlastenecký pohled na svět. Romantičtí autoři se inspirovali lidovou kulturou, epickými příběhy a historickými událostmi.

V českém romantismu hrála příroda význačnou roli, a to zejména v dílech autorů jako Karel Hynek Mácha a Božena Němcová. Mácha je znám pro své básnické dílo "Máj", které je považováno za vrcholný příklad romantické poezie. Božena Němcová se proslavila především svými pohádkami a lidovými příběhy.

Další významní čeští romantici zahrnují Karla Jaromíra Erbena, Josefa Kajetána Tyla a Václava Hanku. Erben je znám svou sbírkou balad "Kytice", Tyl je autorem národního dramatu "Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka", a Hanka se proslavil básnickou sbírkou "Máj".

Český romantismus přispěl k utváření českého národního vědomí, vzbuzoval lásku k vlasti a významně ovlivnil další literární vývoj v Českých zemích.