Český realismus byl literární směr, který dominoval české literatuře v 2. polovině 19. století a na počátku 20. století. Tento směr se vymezoval vůči romantismu a zdůrazňoval zobrazení skutečnosti tak, jak je, s důrazem na detaily a sociální problematiku.

Realistická literatura se snažila o věrné zachycení života běžných lidí, často v prostředí venkova nebo města. Autoři jako Božena Němcová, Alois Jirásek, Ignát Herrmann či Jan Neruda vytvářeli díla, která odrážela realitu, společenské problémy, a často se věnovala kritice společnosti, sociálním nerovnostem a byrokracii.

Tímto směrem bylo také prosazováno vědecké a filozofické myšlení, zkoumání lidské psychologie a odklon od nadpřirozena a fantazie. Realistická literatura byla často spojována s pokrokem, vzděláním a racionalitou.

Důležitými díly českého realismu jsou například "Babička" a "Povídky malostranské" od Boženy Němcové, "F. L. Věk" od Aloise Jiráska, "Balady a romance" od Svatopluka Čecha či "Měsíce" od Jana Nerudy.

Tento směr měl významný dopad na českou kulturu a literaturu, a jeho vliv lze cítit i v současné literární tvorbě.