Osvícenství bylo intelektuální a kulturní hnutí, které se rozvíjelo převážně v 18. století v Evropě. Klade důraz na rozum, vědecký postup, svobodu a humanismus. Osvícenci věřili v možnost zlepšení společnosti skrze vzdělání, racionalitu a objektivní pozorování světa.

Hlavními myšlenkami osvícenství byly důvěra v lidský rozum, odmítání dogmatismu a dogmatického náboženství a zastávání ideálů tolerance, svobody a rovnosti. Věřili v pokrok a rozvoj společnosti založený na vědeckém poznání a racionalitě.

Osvícenství ovlivnilo mnoho oblastí života, včetně politiky, filosofie, vědy, umění a literatury. V literatuře se osvícenci snažili osvětlit společenské problémy, popularizovali vědecké poznatky a upřednostňovali jasné a srozumitelné vyjádření. Důležitými postavami osvícenství byli filozofové jako Voltaire, Jean-Jacques Rousseau, Denis Diderot a Immanuel Kant.

Osvícenství sehrálo klíčovou roli v přechodu od feudální společnosti k modernímu světu založenému na rozumu, vědě a občanských právech.